Jsem mladý občan, je to teprve má druhá volba do senátu. Volím ale v okrsku, který je takzvaně zaseknutý. Tento víkend, Tomáš Jirsa získá již čtvrtý mandát za sebou. Jeden z klíčových lidí kolem Dlouhého, o kterém se psalo i v Respektu. Nebo ho s minimální pravděpodobností získá pan Lorenc z Prachatic.
Pokud jsem člověk liberální, který věří ve shnilost korupce a tendenci se neměnit pokud člověk není trestán, je nemožné dát hlas Jirsovi. I bez korupce by to nebylo možné, kvůli jeho názorům. Je celkově proti. Proti korespondenční volbě, proti existenci klimatické katastrofy, prostě proti logice a datům. A když je pro, pak volá po opakování ročníku ve školách pro všechny, kvůli covidu. Je mimo, jeden z lidí kteří v senátu jen blokují progres, provolávajíc že se suneme do záhuby. Tedy progres by blokovali, kdyby ho někdo ze sněmovny navrhoval.
Je tedy jasné, že takhle volba nepřipadá v úvahu (alespoň pro mne, samozřejmě). Řešení se tedy zdá také jasné. Volit pana Lorenze.
Jenže. Pan Lorenz kandiduje za ANO, což samo o sobě není hnutí kterému bych chtěl dávat hlas. I přes to bych se ale snad projednou přenesl a trochu to Jirsovi ztížil. Jen se nějak dozvědět co si myslí. Vida, tady je rozhovor. V rozhovoru se ale ukazuje, že oba spolu prakticky souhlasí, takříkajíc si notují, ve snaze dostat stejné voliče nebo co. Jirsa nakonec děkuje Lorencovi za přátelské jednání a děkuje mu tak prakticky za zvolení. Lorenc se totiž hned na začátku přiznává, že 2. kolo nečekal. Dál navíc ukazuje, že je kompletně bez názoru, bez přípravy, bez reálné chuti být senátorem. Podle vlastních slov „souzní“ s Jirsou. ANO ho vybralo, on kývl. Proč taky ne, peníze se hodí, sedět na zadku a mávat párkrát do měsíce podle šéfa přece zvládne.
Děkuji Českému rozhlasu za tento rozhovor. Mimochodem Jirsa taky perlí s názory z počátku minulého století.
Strana je důležitější než osobnost, pan Lorenc nebyl vidět, ani nic neříkal, ale najednou je ve druhém kole. Jirsa je (nebo alespoň byl) napojený do Hlubocké buňky kmotrovské mafie, ale jede plnou parou směrem do 4. mandátu. Absurdita situace nezná mezí. Lidi jsou nadšení pro stranu, nehledí na člověka. Proč se tedy senát nevolí podle stran? A pokud má být skutečně volba senátora volbou konkrétního člověka, proč se uvádí strana na hlasovacím lístku?
Co jsem tedy mohl dělat? Uprostřed voleb, ve snaze volit správně podle vlastního přesvědčení. Nechtěl jsem volit konzervativního korupčníka, ani plochého oportunistu.
Nejsem člověk, který nechodí k volbám a doteď jsem věřil, že vždy existuje „menší zlo“. To ale neplatí, pokud jste v pekle.
Volil jsem nikoho. Prázdnou obálku. Ukazuji že k volbám jít chci, ale není koho volit.
