Jsem jedním z lidí, kteří vkládali velkou naději do Dominika Feriho. Myslel jsem, že je dobrý. Dobrý pro českou politiku, dobrý pro české předsudky, dobrý i pro své názory, které se s mými celkem protínaly. Jeho srozumitelnost, charisma, mládí, to vše ve mně vyvolávalo silnou naději. Uvěřil jsem, že existují dobří lidé a že mohou být ve vrcholné politice.
Zboření tohoto omylu mě silně poznamenalo. Nemyslím, že pro mne bude možné uvěřit politikovi, ne-li slavnému člověku všeobecně. Vedle moci, zdá se, stojí pokušení tak silné, že jej není možné porazit. Peníze, majetky, sex, alkohol, prostě nějaká droga, nějaká radůstka se najde. Začne se v malém, jen tak na straně, ale postupně se přesune do středu člověka.
Věřím, že za Feriho chováním stojí moc. Jestli se takhle chovají v nějakých kruzích i běžní lidé, pak se omlouvám za svou naivitu. Oko za oko není nikdy dobré, nějaké speciální tresty bych pro Feriho nevymýšlel, ale vězením bych nešetřil. Za ten počet poznamenaných lidí je nutné poznamenat jeho život.
Možná se ptáte: „Co když ale není vinen?“ Jistě, i já jsem celkem přesvědčený, že odsouzen nebude, jestli se vůbec věc dostane k soudu. Těžko prokazatelné skutky, navíc otřesně definované znásilnění v zákoně, to vše se v nejlepším případě spojí do vyšumělého procesu za x let… To vše je mi ale jedno. Nepostavím se k názoru „musíme počkat na soud.“ Feri ví co udělal, já to odhaduji, jednoduchou logikou volby nejsnazší možnosti. Na straně jedné článek na médiích, které nejsou zaujaté, obsahující ověřená svědectví několika nezávislých lidí, na straně druhé omluva za pochybení minulosti a zřeknutí se čehokoli protiprávního. Aby se náhodou nepřiznal.
Neříkám, že by měl být nějak odsouzen. Soud ať dělá to, co má. Říkám, že je vinen. On to ví. Já jen doufám, že se nikdy nepřizná. Že ho to pokřivené svědomí bude tížit aspoň příštích 50 let. Ať na to nikdy nezapomene. Ať na to nikdy nezapomeneme.